Až 90% zdravotních potíží, těch civilizačních zejména, je důsledkem dlouhodobého nebo silného stresu. Pro porozumění mechanizmu stresu je vhodné zmínit několik faktů. Ty objasňují, proč naše programy pro nápravu psychických a psychosomatických potíží rychle a dobře fungují.

Pod výrazem „stres“ rozumíme stav, který mozek na racionální nebo emocionální úrovni vyhodnotí jako ohrožení.

V dávné historii člověk, stejně jako většina živých tvorů, ohrožení řešil bojem nebo útěkem. Nebo strnutím – předstíráním mrtvého. Pro první dva typy reakce je potřebná energie a komplexní mobilizace životně důležitých fyziologických procesů. Mění se aktivita srdečního svalu, prostupnost cévního řečiště, dýchání, aktivita trávicího traktu, termoregulace. Psychika, vnímání, pozornost a rozhodování, se omezuje na jediný důležitý cíl – přežít. Tato mobilizace organizmu je zprostředkována stresovými hormony – katecholaminy. Jejich hladina v nebezpečí prudce naroste. Pomine-li hrozba, dojde k uvolnění a obnově hormonální rovnováhy. Načrtnutý mechanizmus máme v genech zakódovaný statisíce let a je neměnný.
Co se však zásadně a stále rychleji proměňuje, to jsou spouštěče. Okolnosti, které vnímáme jako ohrožení – stres. Reálný nepřítel, šelma nebo přírodní živly, hrozí jen výjimečně. Pocit nebezpečí vyvolávající produkci stresových hormonů vzniká v jiných situacích. Bojíme se, že nestihneme, nesplníme očekávání, nemůžeme si dopřát to, po čem toužíme, neuspějeme v kariéře. Opustí nás partner, nezvládneme být rodičem, nezaplatíme dluhy, onemocníme, neuzdravíme se. Naše děti nebudou úspěšné, svět je složitý, nebezpečný, nepřehledný. Chybí opory, jistoty.

Ocitneme-li se pod vlivem těchto okolností, obranné mechanizmy spustí stresovou reakci. Hormony uvedou do pohotovosti příslušné fyziologické i psychické procesy. Pokud nebezpečí nezmizí, přetrvávají změněné hormonální poměry v organizmu dlouhodobě. Zasahují do řady základních funkcí řízených autonomním nervovým systémem. Do krizového režimu přechází srdce, trávení, dýchání, slinivka, zatížené jsou ledviny, játra, cévy. Mění se funkce imunitního systému. Dlouhodobé tušení hrozby změní náladu, ta přechází v častěji pociťovanou úzkost. Za čas si změn začneme více všímat. Roztáčí se spirála. Hledáme něco na srdce, žaludek, trávení, tlak, spánek, paniku, deprese. K dosavadním starostem přibývá strach o zdraví, stres narůstá.

Jaké je řešení.
Hladina stresových mobilizačních hormonů se snižuje jen v důsledku uvolnění, relaxace. Zastavit jejich opětovnou produkci může především změna našich postojů k sobě, okolnostem a prostředí, ve kterém žijeme. Pro doplnění ztrát psychické energie způsobených dlouhodobým přetížením je nezbytné nervovým buňkám našeho mozku poskytnout čas k odpočinku.

Náš program je založený na poznatcích psychologie a zákonitostech psychofyziologie.
Umožňuje:
1) Vhodnými metodami převést fyziologické procesy organizmu do stavu relaxace.
2) Využít psychologii a filozofii k úpravě hodnot a postojů.
3) Posílit procesy, při kterých buňky mozku odpočívají a regenerují svůj energetický potenciál.

Informace o pobytových programech jsou na stránce CENÍK